Ono to vlastně může vypadat, že jsem se vykašlala na svoje předsevzetí. Ona to může být i docela pravda. Ale důležitý je, že jsem zase tu, no ne?
Než se pustím do samotnýho recenzování, určitě je důležitý představit pár zanedbatelných výkřiků z mýho života.
Nuže... S největší pravděpodobností jsem začala malovat olejomalby. S terpentýnem mám sice jen jednoprocentní zkušenost - poslední krajina vypadala jako by byla převlečená do vojenskýho a plivance olejovek vymačkané rovnou z tuby tomu taky moc nepomohly - přesto mě to neuvěřitelně baví.
Mimoto, mám teď hodně inspirace. Ne že by za to mohly múzy. Líbá mě kde co, ale múzy se mi pro jistotu vyhýbají a chodí kanálama. A když už se nějaká ta múza jakože objeví a mě se bůhví jakýma čertovskýma čárama podaří navázat kontakt, zazdím svý inspirace-dychtivý šance zaživa prakticky po pozdravu.
Jo a konečně jsem si pořídila nový objektiv! Ono se ukázalo, že přidělat ten rozbitý k fotoaparátu lepidlem není úplně košér. Člověk by ještě přežil tu nevzhlednou upatlanost zevnějšku, ale že nezaostřuje?!
Taky mám ráda Naruta. To není nic neobvyklýho. Naruta má rád každý. Ale já nadto musela objevit zálibu v anime samotným. Jako by nestačilo, že jsem dost divná i bez toho. A jestli se ze mě stane anime otaku, to už se rovnou můžu naučit klingonštinu a odletět s Aštar Šeranem třeba na Alderaan (Star Trek, Vesmírní lidé, Star Wars - heslovitá pozn. aut.).
V neposlední řadě se musím vyjádřit k nadcházející Gráfka & Hell párty, která se koná ve středu 20. února. Kdo ví, ví, kdo neví, tomu to samozřejmě ze svý dobroty osvětlím.
Gráfka (Střední umělecká škola grafická v Jihlavě) je škola, na kterou jsem chodila a Hell (Střední umělecká škola Helenín, což je taky v Jihlavě) je škola, na kterou pro změnu chodím v době současný. Tyhle dva instituty jsou si konkurencí a dle všeho se nemaj v lásce, ale kdo ví. Ostatně někdy se za nenávistí ukrývá potlačovaná láska, že jo.
Ať je to, jak chce, někdo je, ze svý dobrý duše (nebo možná jen pro svý sadistický potěšení), chce obě sbratříčkovat. Nebudu zastírat, že tyhle dvě školy maj úplně jinou mentalitu, já to přece musím vědět, ale po sklence či dvou působí každá odlišnost rozostřeně. Takže věřím, že ten večer všechny mile překvapí a půjdem spát nad ránem s láskyplným pocitem v srdci.
A kdyby náhodou ne, je klidně možný, že tohle je jeden z mých posledních článků. A že se budu muset s ostatníma přeběhlíkama připravit na to, až do nás budou kopat ti z gráfky, že jsme zradili a ti z hellu, že máme gráfku pořád v srdci.
Mimochodem, kdyby někdo dočetl až sem, tak další hodnotný seznámení s uměním budu publikovat až večer.
Žádné komentáře:
Okomentovat