designem ze studia Armin Blasbichler.
Jakmile jde o týrání zvířat nebo testování kosmetických přípravků na zvířatech, to je hned povyku jak na Pavlači. Plno lidí v tom má jasno - je to kruté, nehezky se na to dívá a zkrátka by se to dělat nemělo. Co se ale týče kožichů z norků nebo jeleních hlav rozvěšených po zdech, na to už jsme si tak nějak časem zvykli. Kolekce kuchyňského nábytku s názvem "ORSON, I'm home" (ORSONE, jsem doma) může někoho rozhořčit , ale ruku na srdce, koho z nás zajímá, v jakých podmínkách žije "maso", které jíme. Díla Orson I., II. a III., která se na toto snaží upozornit, nejsou o nic víc pobuřující než fakt, že hromada zvířat umře v nehostinných podmínkách jenom proto, aby se jejich maso mohlo vyhodit, neboť jej nestihneme spotřebovat.Stejným způsobem se tato práce snaží zjistit, kolik je třeba času, abychom si na tuto morbidní bizarnost zvykli tak, jako jsme si zvykli na výše zmiňované trofeje a kožešinu.
Armin Blasbichler je studio designu stejnojmenného architekta, který působí v Brixenu v Itálii. Z jeho dílny pochází docela známé dveře, jejichž sklo je vytvořené z Pantone vzorníků.
* Pozn. aut.: Orson je jméno postavičky prasete z kresleného komiksu Kocour Garfield. I když to nevím jistě, je zcela možné, že jde o poměrně výstižnou a kousavou narážku.
** Článek byl vzhledem k jeho kontroverznosti, kterou vyvolal, upraven pro větší pochopení díla.
*** Neexistuje žádná informace, odkud použitá zvířata skutečně pocházejí.
**** S dílem se neztotožňuji, ale jsem schopná o něm přemýšlet.




























































